oborávati, -aju, -á ipf. (pf. oborati)
co [vinné keře] oborávat něco, orat půdu kolem něčeho: vinic nekopají [Jeruzalémští], ale zapřaha dva buvoly do pluhu i obworawagi je na všecky strany, totižto pňovie CestKabK 18b; křovie [vinné] jest pěkně řády sazené a řiedké, protož na všecky strany je obworawati muož CestKabK 19a