obmyslný adj.; k obmysliti
moudrý, uvážlivý, zvl. myslící dopředu, prozíravý: běda, ješto jste múdří v svú očí a přěd vámi přěd samými obmyſlny Pror Is 5,21 (BiblDrážď, opatrní ~Lit, ~Pad, ~Praž) prudentes; byl [sv. Pavel] otec obmyſlni PasMuzA 303; duch jako pán jeho [těla] obmyſlny ŠtítVyš 17a prudens; člověk obmyſlny ŠtítBarlB 16 sapiens; kteréžto [poklady] sem byla pro obranu obecnú obmyſlnu rukú shromáždila Budyš 5a provida (fig.). – Srov. obmyšľený 2
Za lat. prudens stč. též smyslný; za providus též rozšafný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obmyslný (trojslab.), obmyšlený adj. promyšlený, ujasněný, prozkoumaný; moudrý, uvážlivý, prozíravý, důvtipný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.