ˣoblo, -a n.; k oblý
kruh, dráha po kružnici: ale dušě tvých nepřátel bude sě točiti v oblu pračcovém u brzkosti BiblMikSZ 1 Rg 25,29 (~Mlyn, var. v. oblúk 1) quasi in impetu et circulo fundae
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oblo adv.; k oblý
[o pohlcování potravy] v celku, v jednom kuse, bez rozmělnění v ústech; [o pohlcení] najednou: dlúho má dušě múdrá třieti rozum kakýmis jako zuby, aby snad, když by oblo pozřěla, neztratila chuti rozkošnějšie ŠtítVyš 79b si integrum glutiat; právě jako by oblo zobal i s korú jahódky dobrého vína ŠtítVyš 79b fructum… non masticatum; když kdo jí s velikou chtivostí oblo požíraje JakPost 135a hltavě; vše napořád oblo hltá [člověk poslouchající špatná kázání] jako svině nepřežívající ChelčSíť 220a (v obraze); než tak tělesně, oblo je [slovo boží] požierajíce [lidé], jako zelé nemaštěného nakydajíce v břicho, obtieží se ChelčPost 187a (v obraze); svině hyn lajna najdúc anať je žieře a oblo požierá a hltá RokLukA 316b; bych pak i tam byla, vím, že by mne woblo nepohltili ani za živa snědli TovHád 63b (v obraze); ale svině jedinou kousna, až hned pohltí oblo, tak čert své oblo vidí se požérati BechNeub 33a; vezma majky, i požřiž jich pět oblo, a budeš tratiti LékChir 243a
Etym. východiskem bylo polykání soust oblých (srov. J. Zubatý v SbFil 3, 1912, 145; I. Němec v NŘ 57, 1974, 72–74)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oblo n. kruh, dráha po kružnici: bude sě točiti v oblu pračcovém
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oblo adv. vcelku, v jednom kuse, najednou (o polykání potravy): a velikou chtivostí oblo požíraje hltavě
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oblo adv. = v celku, v kusích, hltavě (jísti)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.