oblevovati, -uju, -uje ipf. (pf. obleviti)
1. co [tíživého] ulehčovat, zmírňovat: trpí nás [Bůh], oblewuge pomstu ŠtítVyš 84b; horkost přílišnou vnitřní oblewuge [jaspis] JakZjev 374b snižuje; i ta [práva] podlé své voličky oblewugete a držíte, pokad chcete KorMan 113b i v těch připouštíte úlevy. – Srov. oblehčovati 2
2. (čeho, v čem, na čem) většinou v záp. kontextu polevovat, ochabovat (v něčem), přestávat konat n. uskutečňovat něco tak horlivě jako dříve: aby nižádný počatého dobrého zámysla neoblewowal̇OtcB 179b lassescere; je dobro ihned zmladu slúžiti bohu neoblewugicz ŠtítMuz 62a (~Jez, neobleňujíc se ~Sáz); aby…neoblewowali [bojovnice] a bily chutně bez přestánie MartKronA 24a; tehdy na té pravdě pochybují, oblewugi neb otstupují konečně JakKost 163a; neoblewug v boji [s ďáblem] PříbrZamP 140b; ačkoli která pokušenie jdú, neoblewowati, než vždy volati k jeho [boží] milosti RokLukA 5a nepovolovat. – Srov. obleňovati sě 1
Ad 2: za lat. lassescere stč. též ustávati