1. co ulehčovat, činit lehčím; [loď] odlehčovat něčemu: oblehczowachu [plavci] lodí, sypíc pšenici u moře ComestS 407a (~K; A 27,38: oblehċowali bárku BiblPraž, polehčováchu ~Ol, ~Pad) alleviabant; glisterovánie oblehcuge hlavu LékSalM 422; ║ když Jaromír oblechczowal svój břich na chyšce sedě PulkB 53 (~Lobk, ~S, ~N) ad laxandum ventrem vyprazdňoval

2. co [obtížného] (komu) ulehčovat, činit méně obtížným; [strádání ap.] zmírňovat; [„práci“] usnadňovat: ktož jim jich múk ukracije neb oblechczygye AlbRájB 26a alleviat et abbreviat; milost každému práci jeho oblehczuge ŠtítBes 154; voda ysopová…všicknu nesnáz dýchaní oblechczuge Vodň 83b fugat; duch svatý těší zamúcené, oblehczuge trpěnie HusPostH 91b; naděje odplaty oblehczuge práci všelikú BurleyMudrC 216a; duch svatý oblechczuge bolesti srdečné RokPostK 223a; jakož sú byly prvé pokuty těžké…, že my [král] to již mocí naší královskú oblehčujem a ponižujem takové List VýbAkad 2/2,414. – Srov. oblehčávati, oblevovati 1

3. co zlehčovat, činit méně závažným; [něco hodnotného] znevažovat; [hřích, vinu ap.] brát na lehčí váhu, shovívavě posuzovat: lidé ve všelikých zlostech vymlúvají se a každý hřiech sobě oblehczugij GuallCtnostK 218; ač přirození a přichýlení z přirození jednomu člověku více než druhému obtěžuje neb něco oblehċuge hřiech HusSvatokup 168a; aneb jinak vyložiece [kněží Písmo] sě i lid svodie, aneb oblehczugi nebojiece sě súdu HusPostH 87a; a oni posmieváchu sě poslovi Páně a oblehċowachu řěči jeho BiblPad 2 Par 36,16 (~Kladr, netbáchu na řeči jeho ~Card, ~Ol, málo sobě vážichu řečí jeho ~Lit, pod. ~Praž) parvi pendebant; dadie je [lidé řeči Kristovy] lidem jiným v lehkost, že smiechy, klindříčky vyrážejí a oblehczugi RokLukA 341b; hříchy oblehčugjce, vinny malé činíce AktaBratr 2,179b; aby žádného písma, žádného uměnie neoblehczowal AlbnCtnostA 26a; avertor…est spernere, vilipendere, recusare pohrdati, oblehcżowati, odpierati VodňLact Z5b

4. co [neřádného] přehlížet něco, nečinně přihlížet k něčemu: neračte VMt tak lehce takových věcí [tj. příkoří] oblehčovati ArchČ 14,217 (1472); vždycky jest bez kázně prominuto [zlodějství]. Pak nezdá se nám toho oblehčovati ani viece komu trpěti ArchČ 6,104 (1482); také my toho [zlořádů] již mimo zřiezenie vaše oblehčovati nebudeme ArchČ 10,72 (1494); ║ chce [Mrzák]… mě svévolně od vás utisknúti,… věřímť, že tomu Mrzákovi v tom oblehčovati nebudete ArchČ 4,21 (1449) nebudete ho v tom podporovat