1. (ve funci gen.) oblaků, mraků (srov. „oblak“ I/1,3): přěmine život náš jako stopa oblaczenye (m. oblacznye?) BiblDrážď Sap 2,3 oblaczznye ~Ol, oblaková ~Pad, ~Praž, oblaka ~Lit)vestigium nubis; próduchy nebeščí, totiž okna, otevřechu se, totiž oblaczni ComestK 18b (oblaky ~C, ~S); zdali znáš stezky oblaczzne BiblOl Job 37,16 (oblakuov ~Card a ost.) semitas nubium

2. [o útvaru] oblačný, tvořený oblakem (srov. „oblak“ I/1,2): z slúpa oblaczneho mluvieše k nim [Hospodin] ŽaltPod 98,7 (pod. ~Kap, z slúpa oblakového ~Wittb, BiblDrážď, ~Lit, pod. ŽaltKlem, BiblOl, ~Praž, v slúpě oblaku ~Pad) nubis; stolicě má na slúpě oblacznem BiblDrážď, Sir 24,7 (oblakovém ~Ol a ost.) nubis; jižť nynie přijdu k tobě v mrákotě oblaczney, aby mne poslúchal lid mluviecieho k tobě BiblCard Ex 19,9 (pod. ~Ol, ~Lit, oblakové ~Pad, ~Praž) nubis; v slúpě oblaczznem byl si jich [Židů] vódcě ve dne a v slúpě ohnivém v noci BiblOl Neh 9,12 (oblakovém ~Card a ost.) nubis

3. [o hvězdě] nadoblačný, nebeský (srov. „oblak“ 1): má světlá hvězda, po niežto sem sě vším svým rozumem zvučným zpravoval…jakožto učený plavec a marinář na mři po svrchnie oblacznie hvězdě TkadlA 5a (oblačně ~B)