oblačidlo, -a n.; k oblačiti
bibl. předsíň n. síň chrámu (v. „obláčěnicě“): mezi oblaczzydlem a oltářem plakáchu kněžie EvOl 106b (Jl 2,17: var. v. obláčěnicě) inter vestibulum et altare
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oblačidlo n. chrámová prostora určená zvl. k oblékání kněží
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oblačidlo n. = síňka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.