|
|
oblačiti, obláčiti, -ču, -čí ipf. (pf. obléci) 1. koho, co [část těla] (v co, čím [do šatu]) oblékat (do něčeho, něčím), odívat (něčím; kniž.); co zahalovat: své tělo v nachy…obl̇aczie [bohatí] OtcB 152b; ale však jich je neoblaczil [Mojžíš kněží], neb jednú oblečeni sedm dní sú sě nesvlačili ComestC 85a non vestivit eos; mnozí také páni jiné pokřtivše svá jména jim vzdievali a v své rúcho drahé je oblaczyly PulkB 170 induentes eos suis vestibus; rúchem oblatyecze [mrtvé tělo] ModlLeg 35a; trpělivost…v purpurové rúcho je [mučedníky] oblaczi OrlojK 411; jako by tři byly panny a jednu by z sebe oblaċili, všecky by činily to obláčenie ŠtítBes 64; jeho hlavu…v kápi oblaczie BřezSnářM 40a; své kamenie oblaċi [církev] zlatem, a svých synóv netbá nahých HusVýklB 38a induit pokrývá; když by jeho [tělesného života] nemiloval člověk…, nedal by jemu jiesti ani píti, aniž by jeho oblaċil…, a tak by umřel ChelčArc 1a; ║ ačkolvěk vší silú k životu trpkému navodíše, avšak se jemu nelíbíše súžení ukrutnost, kteráž neoblaczi třev milosti, ani solí rozumu jest ozdobena Frant 31a pietatis non induit viscera v sobě neskrývá lásku; oblaczzeny jsúc pancířem viery a lásky EvOl 142b (1 Th 5,8: oblečeni súc v pancieř BiblLit, ~Pad, ~Praž, oděni jsúce u pancieř ~Ol) induti loricam fidei vyzbrojeni vírou a láskou ♦ oblačiti sě v. oblačiti sě 1 2. co [šat] oblékat (si), brát na sebe: abyste pečelovni nebyli duši vaší, čso byste jedli, ani tělu vašemu, čso byste oblaczzili EvOl 293b (Mt 6,25: čím by sě oblačili BiblPad, več byšte se obláčeli ~Praž, co obléci EvVíd, več je [tělo] oblečete BiblDrážď, več sě obléci ~Ol, pod. ~Lit, EvPraž, več sě odějete ~Rajhr, čím byste sě oděli ~Klem, ~Beneš, v čem byste chodili ~Seit) quid induamini; nižádného rúcha dvakrát neoblacżil [Nero] GuallCtnostK 135 (neobláčel ~N) nullam vestem bis induit. – Srov. oblékati 3. koho v co, čím [abstraktním] činit nositelem něčeho, uvádět do něčeho; [něčím žádoucím] zahrnovat: zdali přirození velmi bohatému…nedostalo jse zbožie, ať by dáti nemohlo bedrám tvým [tj. opice] oděvu…, čili tebe nechalo s člověkem, aby on tě uměním oblaczil Čtver 88b te… induendam arte; v zlosti je oblacži [šlechta chudé lidi] ChelčSíť 158a do nepravostí je obléká (Smetánka); čím viec člověk z své chvály se vyvláčí…, tiem viec…buoh v chválu jej oblacžij RokJanB 147b; pán buoh oblacži tě v větčí čest svú RokJanB 274a; ║ svatý Bernart když do zákona nováky oblaczyl PasMuzA 451 (~KlemA, ~Tisk, obláčel ~Kal) uváděl, přijímal (srov. obléci sě 2); vyvrhú jméno vaše jako zlé, totiž že v bludy, v kacieřstva budú vás oblacziti RokLukA 122a kacířské bludy…vám budou připisovat Srov. obláčěti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oblačiti, obláčiti, -ču, -číš ned. oblékat; — oblačiti sě, obláčiti sě oblékat se, chodit oblečen v něčem; v oděnie sě oblačiti oblékat si vojenskou výstroj; připravovat se k boji; lid sedlský v lakotu se obláčí propadá, lakotě; v Krista se oblačíme na křtu přijímáme Krista, připodobňujeme se mu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oblačiti (sě), oblačiti, oblačiti sě dok. i nedok. = obléknouti (se), oblékati (se) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|