obláčědlnicě, oblačitedlnicě, -ě f.; k obláčěti, oblačiti
bibl. předsíň n. síň chrámu (v. „obláčěnicě“ ): změřil jest u oblacżitedlnyczie vrata na osm loket BiblOl Ez 40,9 (oblaċedlnicy vrát ~Lit, MamKapR, oblačnici BiblPraž, sienci ~Pad) vestibulum; vestibulum Oblaczitedlnicze MamUKB 200b (Jl 2,17: ~MarchN, ~KapS, var. v. obláčěnicě)
Za lat. vestibulum stč. též přístřěšie