obřězek, -zka/-zku m.; k obřězati
1. (čeho) odřezek, odříznutá část: chci od tebe [Saul od Davida] sto obrzezkow kóžek zpodních pohanských BiblCard 1 Rg 18,25 (~Ol, ~Lit, ~Pad, obřiezek ~Praž) praeputia; peripsima…, id est purgamentum pomorum vel rasura et limatura cuiuslibet rei Wobrzezek, vohřizek; undeversus quid purgas de re, dic esse peripsima VodňLact Q3a; ║ přinesl jest [David] obṙezky jich [Filištínských] BiblPad 1 Rg 18,27 (var. v. obřězaný 1) praeputia odříznuté předkožky
2. předkožka, prepucium: navščievím na všelikého, jenžto obřězaný má doliný obrzyezek Pror Jr 9,25 (BiblOl, kóžku ~Pad, ~Praž, kóžku u luona ~Lit) praeputium; neb všickni lidé jmají obrzyezek dolnieho úda, ale vešken duom judský neobřězaní sú srdcem Pror Jr 9,26 (BiblOl, ~Praž, neobřézku ~Lit, ~Pad) praeputium. – Srov. obřiezka 1,2
3. jm. osob.: Mathie, dicti Obrzezek SvědBydž 331 (1407)
Ad 1: za lat. peripsema stč. též ostružek