obřěz, -a/-u m.; k obřězati
bibl. obřezání, obřízka („obřězánie“ 4): jakž Ježúšem obrziez přestal, tak v tom miestě křest sě jím stal LegSilv 63 circumcisio; nebo kteřížkoli chtí líbiti sě v tělu, tiť nutí vás k obrzyezu EvOl 181b (G 6,12: ti vás pudie obřězovati sě BiblOl, ~Lit, ~Pad, pod. ~Praž) hi cogunt vos circumcidi; Arselem mlčedlivá obřězovánie nebo mlčenie obrzezu VýklHebrL 182b silentium circumcisionis; obṙeż lidu božieho znamenal, že kto chce býti z lidu božieho, má jako obřezati přélišnost tělesných činóv ŠtítOpat 118a (obřezánie ~Sáz); byl jest v Starém zákoně tělesně přikázán obrzez ŠtítSvátA 34b. – Srov. obřězánie 4, obřiezka 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obřěz m. obřezání, obřízka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obřěz m. = obřízka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.