ožralec, -lcě m.; k ožrati sě
1. člověk obžerný, oddávající se nadměrnému požívání jídla (popř. i pití), břichopas: kaž lakomým, netbají…, kaž ožralcom, jednoť se posmievají RokJanB 141a; nebylo by v neděli hromada ozralċow a jiných zjevných hřiechóv RokLukA 369a; ożralczy, opilci, ješto nemnějí, by kdy mohli to hrdlo naplniti RokPostA 221a; skrze neobyčejnú milost jměnie člověk bývá…ożralcem, smilným, lakomým AlbnCtnostA 121a
2. expr. ožralec, pijan, opilec, kdo se opíjí: žádní ozralci, žádní žráči…nectie boha RokJanB 159a; byl li je [někdo] ożralecz, bud střiezlivý RokLukA 11a; není li [ženich] kostkář a wożralec BechNeub 180a; varuj se…v každé krčmě s wozralczy píti HynMilov 56b; archipota…, id est magnus potator úhlavní wożralecz VodňLact B8b; ║ vinarii dicuntur ebriosi vożralcy na víně VodňLact Y4a pijáci vína. – Srov. opilec 1
Ad 2: ožralec též za lat. bibulus (VodňLact C7a), ebrius (VodňLact G7b); srov. též pitel. – Srov. též ožralicě (VodňLact F1a)