|
|
|
nálep, -a/-u m., instr. též nálpem; k *nalepiti 1. jedovatý nátěr hrotů, zbraní (zvl. šípů), otravná látka: v srdce knězi střelu s nalepem vstřeli DalL 57,25 ein glundigen pfîl; muoj milý pán Tristram jměl jest v životě mnoho ran a jednu s nalepem na boku TristB 194b mit dem gelüppe wunt; tu Paris vstřelil s nalepem šíp v Ajaxa MartKronA 23b einen gelüpfden pfeil; střelú s nalpem uhodi jej TrojK 142b (~A, s nalepem ~S, ~L, ~O) venenata… sagitta; s nalepem střelu naloživ vystřeli na něho TrojL 102a (~S, ~O, s nalpem ~A, ~K) toxico delinitam; všeckny střely…nalepem zmažie CestMil 81a toxicant 2. otrávená zbraň, zvl. šíp s jedovatým nátěrem hrotu: Nalep toxicata sagitta, gelupte GlosMV 300; snad jest jedovatým nalepem raněn TristB 16a he ist mit gelubbe gewunt; ║ jechu se [kati] všem křesťanóm pravé oči vylupovati a nalepem železným je znamenati PříbrZamP 325a (nalepením ~B; nápalem ~T) železem rozžhaveným n. natřeným žíravinou (jedem ?). – Srov. nálepový 1 3. lepem namazaná vějička, nástraha, léčka: ve mulieribus, que denudant crines suos, aby nastražila jako nalep, zali by koho přitrhla HusBetl 2,66; a tak mohú býti mnohé příčiny zevnitř, ješto se v nich neleká diábla člověk, jako… tovarystva s oněmi i s oněmi lidmi a s tím v zapletení v osidla rozličná…A on [člověk] ač myslí, aby jemu v ničemž nepovolil, však že v takových nalepijch nemá na něho péče ChelčPost 149b (fig.) 4. expr. [o prostředcích k oklamání věřících, zvl. zneužitím Písma] návnada, pozlátko, něco vnějškového, ale přitažlivého zdánlivou svatostí: a každá rota z nich [řádů] svú svatost před lidmi připravuje, aby se zdálo lidu, že sú lepšie svatosti než oni, ješto maso jedí. A tak těmi nalepy zvláštními vnadie lid k sobě pro své užitky ChelčSíť 173a; neb takoví nalepowe shromáždění a vytažení dávno z písem neb na písmiech lidsky založená sú hluboká a silná založenie Antikristova ChelčPař 126a; když byšte vy sami čistý zákon boží kázali…bez namiešení trávenin kurvy veliké a bez těch nalepow, ješto jediné pochop v písmiech mají ChelčPař 162b; aby vyprázdně [satan] z lidí zákon boží uvedl v ně…náboženstvie, založiv je na těch nalepiech, ohradiv svú lež velikú písmy ChelčPař 163a. Jen u Chelč. – Srov. nálepec, nálepek 5. jm. osob.: Benessius resignat Naleponi SvobodaExc (Jič. 113; 1374) Ad 1: za lat. toxicum stč. též jěd. – Ad 4: Zubatý (LF 40,270) vykládá jako „přílepky“, „přídavky“, kterými se mění smysl Písma, ale doklady mluví o „nálepech vytažených z písem“ ap. (I. Němec) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nálep, -lepa, -lepu, masc., jedovatý nátěr, kterým se mazaly bodce střel a kopí, aby rána byla nezhojitelná; srov. stněm. gelüppe = Gift, in der Regel das Gift an den Waffen, welches die Wunden unheilbar macht (Tristan, ed. Bechstein, k v. 7272), — luppen = mit Gift bestreichen, vergiften Lex. a Jos. Truhlář v Athenæum IV, 76. Jan Tista… tajně v české vojsko vnide, a když kněz přěd ciesařě pojide, v srdce knězi střělu s nálepem vstřěli a duši j’mu s tělem inhed rozděli DalJ. 57 z rkp. Z, v překl. stněrn.: ein glundigen pfîl (glundic, gluendic, glühend, překlad volný); v téj vlasti… všeckny střely, kterýmiž střielejí, nalepem zmaží toxicant Mill. 81a; jednú s nálepem střelú uhodi ho v hrdlo Troj. Jg.; vytáh lučišťě a s nálepem střelu naloživ vystřeli na ňeho tamt. — Nálep = zbraň (kopí, střela) nálepem namazaná: když (raněný Tristram) flastr přije, neby mu spomocný…; ta panna… na to pomysli… řkúc: Snad jest jedovatým nálepem raňen Trist. 40; Nalep toxicata sagitta, gelupte MVerb. — Nálep = jed, otravné učení, výmysl: (člověk) ač myslí, aby jemu (ďáblu) v ničemž nepovolil, však v takových nalepijch nemá na ňeho péče ChelčPost. 149b; když byšte vy sami čistý zákon boží kázali a tvrdili v lidech bez namiešenin kurvy veliké a bez těch nalepow…, tehdy byšte nebyli vinni nižádnými neřády ChelčPař. 162b; aby (antikrist) vyprázdně z lidi zákon boží uvedl na ně slavnú službu bohu a veliké řády a náboženstvie založiv je na těch nalepiech t. 163a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nálep, -lpa, -lpu m. jedovatý nátěr na hrotech zbraní a šípů; zbraň nebo střela opatřená, takovým nátěrem; otravné učení, blud Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nálep m. = jedovatý nátěr na zbrani; jed, kterým se otravují šípy nebo jiné zbraně; — otravné učení, výmysl; — nálepem zmazati = nálepem pomazati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|