nálepek, -pka/-pku m.; k nálep
expr. návnada, zdánlivá svatost (srov. „nálep“ 4): nebo zákonové jich [žebravých mnichů] z zámysla lidského pošli jsú, jediné že mají nalepek nějaký z zákona božieho, že ti nalepkowe a zámyslové těch zákonuo zbarveni sú cizím smyslem křivým zákona božího, aby měli tvárnost posvátnú ChelčSíť 176b; [mniši zachovávají] onde masa nejedenie,…onde sliby k čistotě nebo k jiným nalepkom ChelčSíť 176b. Jen u Chelč
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nálepek, -pka, -u, masc., demin. z nálep: zákonové jich (mnichů) z zámysla lidského pošli jsú, jediné že mají nálepek nějaký z zákona božieho, že ti nálepkové a zámyslové těch zákonuo zbarveni sú cizím smyslem ChelčSíť. 176b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nálepec, -pcě,nálepek, -pka, -pku m. povrchní nátěr; předstíraná svatost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.