nákrm, -a/-u m.; k nakrmiti
1. pokrm, potrava, strava: toho já každého posílím, i lačného, chlebem cela svého věrně na kříži umrlého. Tiem nakrmem silen bude DivTeg 33
2. jur. poplatek komorníkovi na stravu při výkonu obeslání, stravné: a když svědčí [komorník] póhon neb co vyznává ke dskám, tehda [má vzíti] jeden groš, jenž slóve nakrm nebo nápoj DubB 325a (~F)
Ad 2: srov.: aby přišel [komorník] póhonu svědčit, za to jeden groš dáti, až domóv aby sě vrátil vysvědčiv póhon, takéž druhý groš, to je za jeho ztravu RožmbB 24b; literatura k výkladu DubČáda 119