nuzník, -a m.; k nuzný
1. utiskovatel, sužovatel: a tak jsú [mnozí] nadávce neb nuzniezi neb odstrkači protiv božiemu přikázaní HusKorCh 105b. – Srov. nuzitel 1
2. nuzák, chuďas, člověk trpící hmotným nedostatkem: když utratí, že musí nuznikem býti NaučRod 653; když vidí člověka chudého, tehdy jemu pivo vystavují na dluh… a potom jiné lidi naše proto stavují, aby jim za ty nuzniky platili LetKřižA 419; ktož opovrhá přietele svého, nuznikṫ je na srdci svém BiblPraž Pr 11,12 (potřeben jest srdcě ~Ol, pod. ~Lit, ~Pad) indigens corde est (fig.)