novo adv.; k nový
1. nově, dosud nebývalým způsobem: Jeremiáš o tej dievky porození praví: Aj toť hospodin učiní novú věc v světě…, jako by řekl: Nowo světu dána dnes porozená božím (buo- rkp) novým činem PasKlemA 195a (~Tisk, ~Kal)
2. nově, před krátkou dobou, nedávno; [o události bezprostředně předcházející] právě: sudí…káza jeho kyji býti…a v jeho rány nowo kyji bité horký var léti PasMuzA 345 (~Kal, novobité ~KlemA, ~Tisk); to zapitie duchu viece mievají nowo obrácení k duchovenství, nežli dřéve v tom bývalí ŠtítVyš 101a; zda by se mezi těmi dětmi to dietě zahubilo, ješto se jest nowo narodilo PasTisk A25a (~Kal)
Srov. nově
Jak upozorňuje E. Smetánka (LF 22, 1895, 124), adv. novo někdy těžko odlišit od komponentu spřežek. Srov. následující hesla novobitý až novožatý. – Psaní zvlášť v stč. rkpech samo o sobě nesvědčí o slovní samostatnosti komponentu novo, je doloženo i u substantiv (srov. např. novoobrácenec)