novinník, -a m.; k novina
řemeslník zhotovující nové věci, zvl. švec vyrábějící novou obuv: arvontor novynnyk, parus usně, vetista vetešník KlarGlosA 2581 (De fabris); arvonator nowynnyk SlovVokKlem 175b; aby vetešníci kabátuov nových… nedělali… Pakli by vetešníci v tom jinak shledáni byli, tehda to dielo nové budú jim moci bráti přísežní mistři nových kabátuov. Cechu také nowinnikuow vetešníci mají prázdni býti AMP 2083, D14a (Manuál radní); když sú sě dály nesnáze a ruoznice mezi ševci novinníky… a mezi ševci vetešníky ArchČ 14,440 (1441); item novinníci nemají také kupovati holení ani jiné veteši ArchKutn 242 (1447); v té při…mezi ševci novinníky… a ševci vetešníky ArchČ 9,468 (1488). – Srov. novětník, vetešník