novák, -a m.; k nový
1. nováček, člověk začínající působit v nějakém oboru, začátečník: novicius nowak KlarGlosA 2583 (De fabris); novicius nowak SlovOstřS 96; ║ svatý Bernart, když do zákona nouaky obláčil PasMuzA 451 (~KlemA, ~Tisk, ~Kal) noviciis… intrare volentibus novice; biskup musí býti…ne nowak u vieřě BiblOl 1 T 3,6 (~Lit, ~Pad, ne novověrec ~Praž) non neophytum teprve nedávno pokřtěný (podle Zubatého )
2. novousedlík, kdo se někde nově usadil, přistěhovalec: adventicius příchoze, nowak SlovOstřS 59; Petrus, apostolus Jesu Christi, electis advenis (vyvoleným nowakom gl.) dispersionis Ponti Rok Muz II D la, 200a (1 P 1,1: příchozím BiblOl, těm, kteří sú příchoze ~Praž, hostóm EvOl, přišlým hostem BiblPad)
3. novodobý člověk, člověk působící v novější době, někdo dnešní: mnohé vtipnosti k té vody [vniknuvší do dolu] vyvažování staří sú vymyslili, kteréžto na každý den skrze nowaky vtipnějie bývají polepšovány PrávHorK 19b per modernos; doktorové světí staří i nowaċy KorMan 42b. – Srov. nový 5
4. relig. (reform.) novotář, kdo zavádí novoty v rozporu s principy prvotní církve: jimžto [učeným] slušie viece stati nežli kterým nowakom, kteříž mluvie neb píší bez základuov hodných a pravých RokPřij 310b; majléť se nowaczy [tj. zastánci bosáctví] vlčatí přieliš scestně KorMan 80a; viece také [sluší se věřiti] i v prvotní cierkvi svaté…nežli kterému nowakowi doktorovi KorTrak n4b. – Srov. novina 7
5. jm. osob.: Nycolaus Nowak SvobodaExc (RB 6,296; 1357); Nowak UrbEml 36 (1367); Nowak Pešek UrbTřeb 5 (1378)
Srov. Zubatého výklad významů (NŘ 15,1931, 62–63). – Ad 1: za lat. neophytus stč. též vnově krščený (SlovOstřS 96), novotný u vieřě (VodňLact O6a). – Ad 2: za lat. adventicius stč. též příchozí, host; za advena též cuzí, přilezlík, z nova přišlý (MamVíd 140b). – Ad 3: za lat. modernus stč. též nynější, novější, novotný. – Srov. též jm. míst. Novákovici (Nowacowicih CDB 2,422 (13. stol.)