nožový, nožěvý adj.; k nóž
1. (ve funkci gen.) nože: acies nozowa ostrost SlovOstřS 58
2. [o ráně] způsobený nožem, (ve funkci instr.) nožem: osm ran nuozowich PasMuzA 236 (nozyewych ~KlemA); svým vlastním nožem jablko strúžě nozowu ránu sobě dal u břicho PasMuzA 70; dám sobě nozowu ránu ŠtítKlem 101b; by tvój bratr neb tvá sestra pověděli tobě protivné slovo a ty sobě pak sám dal nozzowu ránu HříchM 243
3. [o žahadle] noži podobný, mající tvar nože: nádob prožženie prvá [podoba] jest nozowa LékSalM 805; prožehovánie žehadlem drobným neb bodlavým a druhdy nozowym LékSalM 810 cultellaria; dvě prožehánie na stranách klúbu žehadlem nozowym LékSalM 810 duo cauteria olivaria; to [propálení rány] má býti žahadlem nozowym neb hřebíkovým LékSalM 808 cum instrumento cultellari. – Srov. nožný²
Ad 1: srov. acies culteli břidkost, vostrost nože VodňLact A5a