nezrušlivý adj.; k zrušiti
[o duši ap.] neporušitelný, nezničitelný, nepodléhající zkáze, nesmrtelný: praviechu [farizeové]…, že každá duše jest nezruſſlywa ComestC 288b (~S, neporušitedlná ~K) omnem animam incorruptam esse; pro trojí věc zvláščě zachoval Jesus jiezvy na svém těle, ač koli nezruſſlywem ComestC 342b (~S) in corpore, licet incorruptibili. – Srov. neporušitedlný 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nezrušitedlný (pětislab.), nezrušlivý, nezrušujúcí adj. nezrušitelný, nezměnitelný, nezničitelný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.