1. (komu) neznámý (někomu), takový o jakém někdo neví, nepoznaný (někým): ta věc [tj. bouře] newyedoma, jěž jest všěch stvoření hrozná přěžest AlxŠ 43; nechcem, aby vám newiedomo to bylo BiblDrážď 1 Th 4,12 (vás nevědomy býti EvOl, byšte nevěděli o zesnulých BiblOl, ~Lit, ~Pad) vos ignorare; že tělo… obrátí se v popel dne i času newiedomeho GestaM121b (nevidomého ~B) tempore ignoto; to ten sám vie, jenž nás k tomu jest vydal, newiedomot jest to nám TkadlA 10a; nestrachuješ sě nejistého a newiedomeho přijitie hrozné smrti TkadlA 28a neočekávaného; zvolujíce sobě nejistú cěstu, lidem newiedomv JakVikl 195a incognitam; když dluhové všeckny vědomie i nevědomie…zaplaceni budú ArchČ 15,184 (1433) mně neznámé; že pán Kristus podlé bozstvie byl jest newiedom a člověčenstvím obut ChelčPost 18a; [aby člověk] ku poznání přicházel netoliko sebe, ale i věcí newiedomych buď při vieře neb při věcech nebeských KorMan 168a

2. [o hříchu] nevědomý, takový, jakého si původce není vědom, neuvědomělý: tebe, kněže, prosím, by mě rozhřěšil…mých všech hřiechóv, vědomých i nevědomých LyrDuch 66; odpúščieme vám newiedoma dopúščěnie i shřěšenie až do dnešnieho dne BiblDrážď 1 Mach 13,39 (~Ol, ~Lit, ~Pad, co ste vyvinuli a neznali ~Praž) ignorantias; aby…rozhřěšil mě boží mocí všěch mých hřiechóv vědomých i newyedomych AlbRájA 96b; ignorancia nevědomost scilicet newiedome hřiechy vel hlúposti VýklKruml 323a (Hb 9,7: var. v. nevědomie 2)

3. nepoznatelný, nemohoucí proniknout do vědomí: neb ono také všeckno v přirození, což jest najdrašie, Newiedome jest Čtver 94b invisibilia sunt (snad m. nevidomé Tyl); k tomu [co má být věřeno] má pravý rozum požieván býti, nebo kdyby to newiedome bylo, tehdy nikdy od nižádného nebylo by naplněno ChelčSíť 8a; ukazuje jim nemoci hřiechuo jich, jenž jsú rány smrtedlné, nečitedlné a newiedome, dokudž světlem pravdy nebudú oznámeny ChelčPost 177a; ║ toho všeho jsa svědom [Kristus]…, muož v těch tmách newiedomych světlem býti ChelčPost 153b neproniknutelných

4. [o člověku] (čeho/koho, o čem/o kom, s větou obj.) nevědoucí (o něčem n. o někom), neznalý (něčeho n. někoho); (čeho, o čem) nevědomý: nechcem vás newyedomy býti o spalivých EvOl 201a (1 Th 4,12: var. v. nevědomý 1) vos ignorare…de dormientibus; mnozí otchýlichu uši, aby pravdy neslyšeli, a ti budú súzeni ne jako newiedomy, ale jako vzhrdatelové ComestC 312b nescientes; usty tiežeš [Jidáši] jak newiedomy, ale na srdci to máš jisto, že si mój zrádce ComestC 329a nescius; skrze ni [korunu] tě účastníkem tajemstvie našeho nebuď newiedom ŘádKorB 82a non ignores; a zda, milý hospodine, lid neuiedomy nebo nevinný a spravedlný zahubíš BiblOl Gn 20,4 (nevědúcí ~Pad, nevinný ~Card, neznající ~Praž) ignorantem; lidé slepí a své ukrutné smrti newiedomij TrojK 103a (nevidomí ~O) gens…ignara; však by takovým lehčejší zatracenie přišlo, by byli pohany newiedomymi Krista Ježíše ChelčSíť 151a; lidí pravdy newiedomych muož člověk odbyti ChelčPost 16a; zjevné hřešenie lidí newiedomych ChelčPost 83a; ale jiných nebezpečenství přieliš jest mnoho nasáto dávno mezi ty křesťany svedené a newiedome o pravém dobrém ChelčOl 228b; protož vy…naučte se opatrnosti od bláznuov tohoto světa, přidej vám jich neẇedomá zmeškalost moudrosti AktaBratr 1,339a. – Srov. nevědúcí, neumělý 4