nevěřujúcí adj.; k věřujúcí
1. nevěřící v pravého boha, zvl. křesťanského: po pohanských a rozličných nevierzigicych lidech KristA 46b; vědieše [Kristus], kteří jsú newierzígici KristA 57b (J 6,65 non credentes)
2. bezbožný, protivící se bohu: ty, synu člověčí, neboj sě jich ani řěči jich sě strachuj, neb newierzigycy a přěvratiteli jsú s tobú a s ščíry bydlíš BiblDrážď Ez 2,6 (~Ol, nevěřící ~Lit, ~Pad, ~Praž) increduli (zpodst.); v syniech newierzigicich BiblDrážď E 2,2 (var. v. nevěrný 8) in filios diffidentiae; znamenav [sv. Vojtěch] lid velmi přetvrdý u vieře a velmi newyerzygycy sobě poručený PulkB 38; k lidu newyerzygyczyemv, jenžto chodí v cěstě nedobréj po myšlení po svých Pror Is 65,2 (nevěříciemu BiblOl a ost.) ad populum incredulum
3. malověrný, mající málo víry v boha, málo důvěřující v boží moc: ó národe newierzigicy a nepravý, dokad s vámi budu KristA 61a (Mt 17,16 generatio incredula: nevěrné BiblDrážď, ~Lit, ~Praž, nevěřúcí EvOl, BiblOl, pod. ~Pad)
Srov. nevěrný