1. [o člověku] nevěřící, nevyznávající víru v pravého boha, zvláště křesťanského: kteřížto newyerzuczzy byli někdy, když čekáchu boží pokory ve dnech Noe EvOl 138a (1 P 3,20: BiblOl a ost.) increduli; pomsti [Bůh] svatéj Kateřiny pro jejie pokorné činy nad newierzuczym pohanstvem LegKat 2918; aby…lid obracovali newyerzyczy WaldhPost 78b; neb na cestě netoliko nalezneš newierziczi lid, ale i mordéře a zhúbce lidské CestMandA 194a (newierzicie ~C; zpodst.); ač kterému člověku jeho přísahy dotýká jiný,…neb by jej newyerzyczim nazývali nebo by jej ot křesťanstva otlučovali,…těch věcí nemóž jeden druhého přěsvědčiti, než jeho rovně PrávŠvábA 126b er si niut geloubig; ║ incredulus filio newierzici jest Synovi VýklKruml 266b (J 3,36: var. v. nevěrný 5) kdo nevěří v Syna — zpodst.: aby bludné a newierziucie ku poznáňú tvého jmene pozvati ráčil ŽaltKlem 152a; bóh tohoto světa oslepil mysl newierzicich BiblOl 2 C 4,4 (nevěrných ~Lit, ~Pad, ~Praž) infidelium; jenž [obřezání] jest bylo znamenie rozdělujície věrné ot newyerzyczych LyraMat 8a ab infidelibus; mezi newierziczi pokusil se jíti [sv. František] Frant 61a versus infideles; nynie v Praze těla mrtvých nevážně pohřebují…, a proto pohřiechu pohřeb tak newierziczich jest ŽídSpráv 95

2. bezbožný, protivící se bohu, hříšný: všickni newyerzyucy ľudie, súd vám bude Strahov DD II 4/6, sl. 1 (Apokryf); v syny newyerzyczy EvOl 101b (E 2,2: var. v. nevěrný 8) in filios diffidentiae; pro něžto [hříchy] přišel hněv boží na syny neuierzicie BiblOl C 3,6 (~Lit, ~Pad, nedověry ~Praž) super filios incredulitatis; jsúce ohyzdní a neuierziczij BiblOl Tt 1,16 (var. v. nevěřitedlný 2) incredibiles; že jsú tací [hříšní] pokolenie zlé a newierziczy synové HusZrcK 75b — zpodst.: aby obrátil srdce otcóv v syny a newierzuczi k múdrosti spravedlivých EvOl 312a (L 1,17: var. v. nevěrný 8) incredulos; aput iniquos, id est infideles u newierziczich vel nepravých vel přěd nevěrnými VýklKruml 284a (1 C 6,1: var. v. nevěrný 8); pro impiis za hřiešné vel za newierzicie VýklKruml 275b (R 5,6: za hřiešné BiblLit, ~Pad, za nešlechetné ~Praž); to jest povaha pekelníkuov a newierziczych, k divuom hleděti RokPostB 390; klíč uměnie poslušným a věrným otevřieti a neposlušným a newěřicym zavřieti AktaBratr 1,107b

3. [o věřícím] malověrný, mající málo víry v boha, málo důvěřující v boží moc: [Kristus k Tomášovi]: neroď býti newyerzycy EvRajhr 118a (J 20,27: var. v. nevěrný 6) incredulus; slyšte, reptači a newyerzuczye, kterak z tejto skály vám vodu moci budem vyvěsti EvOl 120a (Nu 20,10: var. v. nevěrný 6) increduli (zpodst.); biechu tehdy spolu Petr a Tomáš, jenž slóve newyerzuczy EvOl 267b (J 21,2: pochybující BiblPad, ~Praž) Didymus; nebo ten, ješto neuierziczi jest, nebude pravá dušě v něm samém BiblOl Hab 2,4 (tak i ost.) incredulus; mentem pacienter ferre labentis padajícieho, pochybujícieho, newyerzyczieho GlosSed 222a (var.: titubantis, dubitantis, increduli)

4. nedůvěřivý, podezřívavý: jistě si li newierziczi, čti řecké knihy a latinské a snes s těmito dielcemi, a kdež koli uzříš mezi sebú sě děliti, otěž každého Žida, jemuž měl by viece pójčiti viery ProlBiblL 150a (HierGal: ~K) si incredulus es; bude [hoch] směšný, stydlivý, hněvivý, smělý a newierziczy Hvězd 13b; ten newierzicy muž její HynRozpr 155a der eyferer žárlivý; incredulus newieržiczy, ille qui credere non vult SlovKlem 54a; ║ a ješčě jim [učedníkům], newierzyczym a divícím sě pro veselé většie, řekl EvKlem 45b (L 24,41: pod. ~Zimn, ~Beneš, jich nedověříce ~Víd, Ol, ještě jemu nedověřiechu ~Rajhr, když oni ješče nevěřiechu BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, ~Pad, pod. ~Praž) illis non credentibus když ještě nedůvěřovali, neodvažovali se věřit