netrpný adj.; k trpný
1. netrvalý, nemající dlouhého trvání; nestálý, pomíjející: ale když najprv vyniká z země někaké dřevo, které jest, ne ihned jest znáti a někdy se zdá, by byl někaký netrpny býlek, a také někdy se býl netrpny vystřelí z země a bude se zdáti, by z toho mělo býti pevné dřevo ŠtítOpat 111b; tak vidúc, že j netrpnaa čest a chvála tohoto světa, nestójme po ní ŠtítSvátA 147a; pakli krásného, zřědlného svrchu dosáhnu a netrpneho, který užitek bude z toho? ŠtítBrigP 88a (nestálé ~C, ~O) non mansurum (zpodst.); vše je netrpne a skoro sejde, což má svět tento ŠtítBrigP 88b. Jen u Štít
2. [o těle] netrpící, nepociťující bolest: neb byli kacieři, ač vyznávali, že jest Kristus tělo vzal, ale pravili, že je vzal tělo netrpne, že když jej mučili…, že je netrpěl múk RokJanB 10a (~K). – Srov. netrpělivý 3
K poměru obou významů v. Zubatý, Studie 1/1, 334n.