netbací adj.; k tbáti
1. čeho nedbající něčeho, přehlížející něco: neb člověk zlý, netbaczy jeho [božího] přikázaní, ač keré dobré skutky činí, a nečiní jich z milosti RokLukA 73b
2. nedbalý, ledabylý, nepečlivý: neb častokrát bude milost božie otjata kazateli pro netbacze posluchatele HodKlem 72a; když bude [člověk] nesnažen…, zameškalý, netbaczi Kruml 311; duom, kterýž chce padnúti a ruozno letí, znamenie jest člověka netbacieho Traktát UK XVII E 14, 224b; když jest [člověk]… netbaczi ChelčArc 150b; ║ jsú jiní tak netbaczie, ještě jim zajtra jako dnes, letos jako luoni, dobře jako zle, počestně jako hanebně TkadlB 112a lhostejní
Srov. netbavý
V dokladu z HodKlem 72a čte GbSlov 2,632 netbače
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
netbací, adj., nedbalý, nachlässig: (zákoník bude) prázden, opozdliv, zameškalý, netbaczi Kruml. 311a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
netbací adj. nedbající; nedbalý, ledabylý, nepečlivý, lhostejný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
netbací adj. = nedbalý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.