1. jur. pomoci! pomozte! (pokřik svolávající lidi, zejména sousedy, na pomoc a k svědectví): item ad clamorem communem qui nestoyte vulgariter nominatur, nullus currere teneatur, nisi de propria voluntate hoc facere voluerit CDB 2,331 (1229); má řéci neb křiknúti: Nastojte, nestojte, na něho násilníka neb zloděje Práv ČČM 53,1879,150; kterýž člověk u vikpildu raněn bude a křičí li: křik neb úp neb vep neb nastojte a přídě před právo Práv ČČM 53,1879,150. – Srov. nastáti (ipf.) 1

2. běda! ouvej! ach! (vyjadřuje žalost, zármutek, rozhořčení, hrůzu ap.): naſtoyte, ež jsem ot malého roběte přemožen PasMuzA 270 (neſtoyte ~KlemA) vae mihi; é, naſtoyte, běda, proč smrtedlní lidé na světě…nevěďie ani věděti chtie JeronM 50a heu; hlas [„racha“], jenž hněv našie mysli znamenává, jako jsú v latinských znamenie, když diemy k nemocnému: naſtoyte! a k tomu, jenž sě hněvá: he MatHom 70; ach, nestojte, neščestí, v žalosti jsi mi dáno ŠtilfB 558 (ed.); naříkají: Běda mně, naſtoyte, au a (emend. Ryba, a na tisk) auve HusProv C4a; auvech, neſtoyte, že sme se kdy narodili RokMakMuz 56b; ale, nastojte, všakť nikdá u velikých tesknostech neodpočinu ArchČ 11, 253 (1450)

3. ve funkci slovesa na koho, komu běda někomu (vyjadřuje vyhrůžku): tehdy ciesař velikými hněvy jako sě pominuv, velmi zařeva vece: Naſtoyte na mě, na hubeného! PasMuzA 623; Neſtogte mně, že jest ten nechtě přělščen jako i já OtcB 81b (Naſtoyte ~A) vae mihi; ach, pfuj a naſtoyte na tě [na Neštěstí] vždy bez konce! TkadlA 10a; naſtoyte mně s tím mým domem! HynStesk 79b

4. jm. osob.: relicta Nicolai Nastoyte TomekMíst 1,18 (1417); Janek, syn Mikuláše Nastojta TeigeMíst 1,235 (1427); Jan z domu Nastojtova ArchČ 14,487 (1489)