|
|
|
nepokorný adj.; k pokorný 1. nepokorný, neochotný podřídit se n. snášet nepříznivý úděl, neodevzdaný: třetínástý [blázen] přieliš dvorný, směšný a nepokorny Vít 42b; také nepravú trpělivost jest znamenati na tom, když sě člověk hněvá…a toho hněvu dá užiti nevinnému bohu, ano jest jej sám sobě učinil nepocornym srdcem AlbRájK 127; smy liť nepokorni v tresktání ZrcSpasK 70; ktož nejmá té příčiny, pro niž by sě hněval, móž snáze nebýti nepokoren ŠtítVyš 58b; pýcha veliká v srdci, chlúba v ústech, v pohanění nepokorne mštění…, soběvolnost veliká a nepoddalá, a to jsú rány veliké na člověku ChelčPost 140b; ale mnoho jest nás Nepokornych po hřiechu na světě, ješto pro boha nechcem nic trpěti ChelčArc 160b; ║ všeliké zvieřě i všeliký hadový národ móž člověk okrotiti a móž pitomo býti, ale zlého a nepokorneho jazyka nikdy nemóž ukrotiti AlbRájA 8b (nepokojného ~B, ~C, ~K, ŠtítBojVyš 6b; srov. Ja 3,8: var. v. nepokojný 3) nepoddajného 2. netrpělivý, neochotný čekat, nedočkavý, unáhlený: ktož jest pokorný, ten panuje u mnohéj múdrosti. A ktož jest nepokorny, výší své bláznovstvie BiblDrážď Pr 14,29 (~Ol, netrpělivý ~Lit, ~Pad, ~Praž) impatiens; Nepokorny dokoná bláznovstvie BiblOl Pr 14,17 (var. v. nepokojný 2) impatiens. Jen v Bibl. – Srov. nepokojný 2 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nepokorný, adj., undemütig: jsmy-li ť nepokorny v tresktání ZrcA. 7b; nepokorni Kruml. 70b (na místě shodném). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepokorný adj. nepokorný; netrpělivý, nedočkavý, unáhlený Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|