nepořádnost, -i f.; k pořádnost, nepořádný
1. čeho nepořádnost, nedostatek smyslu pro uspořádanost věcí: a ta mysli neporzadnoſt bývá trojím činem ŠtítKlem 90b (~Sáz)
2. čeho [hříchu] nemrav, nešvar: a všěcky věci smiešeny jsú: krev, vražda, krádež…, svateb neustavičnost, nepoṙadnoſt cizoložstva BiblPad Sap 14,26 (neprázdnost vilstva ~Lit, neřád smilstva ~Praž, nepořádné smilstvie ~Ol) inordinatio moechiae
Srov. nepořád
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepořádnost, -i, fem., stav proti řádu, Unordnung; pol. nieporządność. — Ta mysli nepořádnost bývá trojím činem ŠtítErb. 164.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepořádnost, -i f. nepořádnost; nemrav, nešvar: nepořádnost cizoložstva
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.