nepřieznivý adj.; k přieznivý
1. [o člověku, ďáblu] (komu) nepřátelský, chovající se jako nepřítel, nevraživý (k někomu): Neprzieznywy člověk to učinil [tj. nasel koukol do pšenice] KristA 49b (Mt 13,28 inimicus homo: var. v. nepřietelský 1); ktož má tenká ramena a pozdvihla, zlý jest a neprziezniwy Hvězd 67b nenávistný; kteráž [nebezpečenství] mají lidé spravedliví od diábla neprziezniweho ChelčBoj 380b; Encygar…povolav obvlášč pánů, kteréž sobě věrné a hrabímu neprzyzniwe býti věřil SilvKron 89b comiti infensos. – Srov. nepřietelský 1
2. [o něčem neosobním] nepříznivý, nepříznivě působící, neblahý, škodlivý: a to, což muož býti řečeno neprziezniweho a nemilostivého, toť sú cesty těla našeho ChelčBoj 397a záporného. – Srov. nepřiezlivý
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepřieznivý, adj., nepřátelský, feindlich; stsl. neprijaznivъ malus. — O nebezpečenstvích, kteráž majie lidé spravedliví od ďábla nepřieznivého ChelčKroft. 60.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřieznivý adj. nepřátelský, nevraživý, zlý, nenávistný; nepříznivý, neblahý, škodlivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nepřieznivý adj. = nepříznivý, nepřátelský
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.