nepřiezně adv.; k nepřiezn
nepřátelsky, způsobem obvyklým mezi nepřáteli: také věz, že hodné zabitie bývá trojím obyčejem: zákonně, nepṙieznie a nevědomě…Nepṙieznie, když panoše neb rytieř, obžalován křivě, musí své pravdy do smrti brániti; aneb když naň bez vinny udeřie, an nemoha zniknúti, i bráně sě, zabie HusVýklB 67b (neprzeznie…Neprzeznie ~M) v obraně proti svému protivníkovi
GbSlov 2,595 považuje za možnou chybu m. nepřějně (tj. ‚neúmyslně‘), ale jde o odvozeninu k nepřiezn 4; srov. St. Souček (Archív pro lexikogr. 9. 78)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepřiezně, adv., neúmyslně, ohne Absicht; možná chyba, snad místo nepřějně. — Hodné zabitie bývá trojím obyčejem: zákonně, nepřiezně a nevědomě… nepřiezně, když panoše neb rytieř, obžalován křivě, musí své pravdy do smrti brániti, aneb, když na ň bez viny udeřie, an, nemoha zniknúti, i bráně sě zabie HusE. 1, 159.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřiezně adv. nepřátelsky
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.