nepřěrušený adj.; k přěrušený, přěrušiti
1. [o ustanovení] neporušený, nedotčený: táž práva nepohnutá a neprzeruſſena zachovati TovačB 8b (v celosti neporušené ~A, v celosti ~C); aby takové vydánie nynie i potom věčně nepřerušené věčnými časy zuostalo ListářPlz 2,84 (1461)
2. neporušitelný, nedotknutelný: neprzeruſſenei pravdy svědectvím potvrzuje znamení podobenství boha živého Frant 2b irrefragabili nezvratné; ješto s sebú ovotce neb užitku nenese, neprzeruſſenym právem přirozeným zdeť jse nechová Čtver 78a inviolabili; inviolabilis nepřenásilený vel neprzieruſſieny SlovOstřS 87. – Srov. nepřěrušitedlný
Srov. neporušený
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepřěrušený, adj., nezrušitelný, unverletzlich: ješto s sebú ovoce neb užitku nenese, neprzeruſſenym právem přirozeným zde ť se nechová (praví vrátná mravenci, který s cesty nenese kořisti) Čtv. 78a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřěrušený adj. neporušený, nedotčený; neporušitelný, nedotknutelný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.