nepřěmožitedlný adj.; k přemoci
nepřemožitelný, nepřekonatelný, neporazitelný: jest [dábel] ukrutná šelma…, téměř neprziemozitedlna PříbrZamM 63b (~A, ~P); vezme štít nepṙemożitedlný pravost BiblPad Sap 5,20 (var. v. nedobytý 1) scutum inexpugnabile. – Srov. nepřemožený 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepřěmohlý, nepřěmohujúcí, nepřěmožitedlný (šestislab.) adj. nepřemožitelný, nepřekonatelný, nezdolný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.