neotvolávajúcí adj.; k otvolávati
jur. neodvolávající se proti nějakému rozhodnutí: jestli že odvolávající, leč tehdy správně zanepráždněn jsa, svého otvolánie ve čtyřech neděléch nedovedl by, tehdy za neodwolawagiczieho jmien buď PrávHorT 159a (neotvolajícieho ~S, neodvolance ~M, ~K) pro non appellante habeatur. – Srov. neotvolajúcí 2