neotvolajúcí adj.; k otvolajúcí, otvolati
1. neodvolatelný, neodvratný: irrevocabilis neodwolagiczy SlovOstřS 86. – Srov. neotvolaný, neotvolavatedlný, neotezvalý
2. jur. neodvolávající se proti nějakému rozhodnutí: ač otvolávající, leč tehdy správně zanepráždněný, svého otvolánie ve čtyřech neděléch neprovedl by, tehdy za neotwolagiczyeho jmien buď PrávHorS 183a (neodvolávajícieho ~T, neodvolance ~M, ~K) pro non appellante habeatur. – Srov. neotvolávajúcí, neotvolanec