|
|
|
nemocněti, -ěju, -ie ipf.; k nemocný být nemocný, churavět, stonat: jiežto [Marie] bratr Lazar nemocznyeſſe EvZimn 17a (J 11,2: nemáháše ~Víd, ~Ol, BiblDrážď ~Ol, ~Lit, ~Pad, nemocen bieše EvBeneš, BiblPraž) infirmabatur; hospodine, aj zři, jehožto miluješ, nedužíť, nemocznye EvZimn 17a (J 11,3: var. v. nemáhati 2) infirmatur; a jakž uslyše [Ježíš], že nemocznyeſſe [Lazar] EvZimn 17a (J 11,6: var. jako J 11,2) quia infirmabatur; bieše jeden králík, jehožto syn nemocznieſſe v Kafarnaum EvBeneš 80a (J 4,46: var. v. nemoci) infirmabatur. – Srov. nemoci Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nemocněti, -ěju, -ieš, impf., nemocnu býti, krank sein: jiežto (Marie) bratr Lazař nemocznyeſſe infinnabatur EvZimn. 33 (Jan 11, 2); jakž uslyše, že nemocznyeſſe… t. (Jan 11, 6). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemocněti, -ěju, -ieš ned. být nemocný, churavět, stonat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|