|
|
|
nemúdřě adv.; k múdřě, nemúdrý nemoudře, hloupě, pošetile, zpozdile: Vlasta sě z svých nemudrzye vyrazí DalC 15,17 gar unwislich; zjevno jest, že sem nemudrze činil BiblCard 1 Rg 26,21 (~Ol, ~Lit, ~Praž, bláznivě ~Pad) stulte; Nemudrziegie činie [tanečníci] než skot DesHrad 201; odpusť mi, otče, žeť sem tak nemudrzie učinil OtcB 66a insipienter; co sě mýlíš. Josefe, co nemudrzie myslíš, co nesmyslně pečiješ MatHom 17 imprudenter; než by upra mysl, i držal co nemudrze, radějí rci sobě na mysli: Ač já tomu nerozumiem, ale kostel rozumie ŠtítKlem 10a; nemudrze ŠtítStrah 1a sed plerique impie non minus quam imperite…quasi reprehendentes; onť [Bůh] zajisté neopatrně nebo bez rozumu nic nečiní, nebo neopatrně a nemudrze slušie na ty, jimžto se múdrosti nedostává a plnosti uměnie AlexPovB 288b; nynějšie žákovstvo bláznivě a nemúdṙe opúštějí držěti i praviti Kristovy i apoštolské této řeči JakVikl 186a stulte; desipio nemudrze činím SlovVeleš 93b; jakož jest Petr Kaniš nemaudře a nedůvodně řekl, že by Kristus v každé částce chleba posvátného byl AktaBratr 2,97b (1443); uzře [zákoník], kterak jest nemudrze živ byl, uzře pozdě nemúdrost svú BechMuz 57b; že jest ona nemúdře promluvila jako žena NaučBrn 17; ║ Theseus přieznivě k Hektorovi promluvil, aby se z boje vyrojil, aby nemudrzie nezahynul mezi tolikem hluku lidu bojovného TrojA 113b inconsulte nerozvážně Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemúdrý, adj.; stsl. nemądrъ insipiens. — Nemoudrý, nerozumný, pošetilý, unvernünftig, töricht: jakož nemúdří lidé žádají ŠtítE. 11; kmetě nemudreho fatuum Ol. Sir. 25, 4; (jinoch) bieše ješče nemvdr insipiens OtcB. 94a; nic neumiem a jsem nemvdry stultus t. 135a; biedný člověk i nemudry přirovnán bude hovadóm nemudrim GestaBř. 57b; nemudra i škodná proměna plena dementiae Túl. 72a; nemudry pro daleké bližšieho zbývá DalC. 70b; nemudri neurozumie tomu stultus ŽKlem. 91, 7; nemudri i blázn sendú insipiens ŽWittb. 48, 11; řekl nemudri injustus ŽPod. 35, 2 (překlad odchylný); to jest nemudra věc Alb. 31b; (bez věhlasenstvie) bude nemudro milosrdenstvie t. 73b; nemudrziey dievcě Pass. 362; což tehdy hýbá tak nemýdře (sic) a slepé preláty Vikl. 192a; nemudri smy[s]l reprobus sensus MamA. 34a. — Bláznivý, wahnsinnig; (Tarquinius) jako by ta žena (Sibylla) nemaudrá byla, tak sobě myslil Ezop 159a. — Adv. -řě nemúdřě: Vlasta sě z svých nemudrzye vyrazi DalC. 29b; ten nemudrzye mluví Alb. 33a; než by, upra mysl, i držal co nemúdře, raději rci sobě… ŠtítE. 13; že sem tak nemudrzie učinil insipienter OtcB. 66a; nemudrze činím desipio Veleš. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|