|
|
|
nekolný adj.; k kolný 1. nepoddajný, nepovolný, vzpurný, svévolný: protervus nekolny SlovVeleš 108b; protervus nekolny SlovKlem 76a; uveduť [Bůh přestupníky zákona] do země nepřáteluov, dokavadž nezastydí se duše jich neobřezaná a nekolna BiblPraž Lv 26,41 (neobřezaná ~Card a ost.) donec erubescat incircumcisa mens eorum 2. neotesaný, neomalený, hrubý, drzý: povolán jsa ot mocného, zase postup, a protoť tebe viece povolá. Nebývaj nekolny, ať zasě vstúpiti nekáží BiblDrážď Sir 13,13 (~Ol, všetečný ~Lit, ~Praž, otrtým ~Pad) improbus; ne sis improbus nebuď nekolný MamKapR 52a (Sir 13,13); ne inprobus sis nebývaj nekolný, alia dicit všetečný VýklKruml 125b (Sir 13,13) 3. zatvrzelý, setrvávající ve zlém, špatný, zlý: s nekolnym sě nepřítelem nepotkávaj, nebť sě vždy zle zvede OlMüllC 155b; vždyť se někto v zboru, v čeledi neb jinde nekolny nahodí…, aby s tiem zlým člověkem práci majíce, i tudy sobě zasluhovali odplaty od boha RokLukA 105b; mládenci nekolni, mladice též, krev bujie, rozum blázní…, zprzní se RokMakMuz 303a; čeled zlá, nekolna, že právě jako v kotle vždy ustavičně vrú RokPostK 405b; služebníci, poddáni buďte…pánóm svým, netoliko dobrým, ale také i nekolnym AlbnCtnostA 61a (1 P 2,18 dyscolis: zlým EvOl, poteklým BiblOl, ~Pad, poběhlým ~Praž); život nekolny a od přátel opuštěný a samotný nemuož býti veselý AlbnCtnostA 33b 4. jm. osob.: Krzyzconis Nikolny (m. Nekolny) TomekMíst 2,79 (1402); Dorothea relicta Krzyzconis, Nekolny TomekMíst 2,80 (1405) Ad 1: za lat. protervus stč. též bezpřiemný, nesnadný, protivný, reptavý, soběvolný, tvrdý, zpupný, zpurný; srov. antonyma subiectibiles… kolní vel povolní (VýklKruml 171a). – Ad 2: za lat. improbus stč. též nebojatý, nesterný, nestydatý, nevolný, ohyzdný, zabylý. — Ad 3: za lat. dyscolus stč. též nečstný Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nekolný, adj., zavilý, tvrdý, hart, pův. neštěpný, unspaltig. — Nebývaj nekolni improbus Lit. Sir. 18, 13, nekolny Ol. t, Mik. t., nêkolьni (sic) Hlah. t.; uvedu ť (je) do země nepřáteluov, dokavadž nezastydí se duše jich neobřezaná a nekolna Pražsk. Lev. 26, 41, překlad volný, ve vulg. pouze incircumcisa; vy baby nekolné RokycPostKl. 287a; čeled nekolná t. 306a; s nekolnym sě nepřítelem nepotkávaj Müll. JagArch. 2, 715; zatvrzeným, nekolným a nekajilým hříšníkuom RešSir. 41b; nekolny improbus MamV., MamD. 309a, MamE. 319a, protervus Veleš. — Přijm.: Nikolny (sic) TomZ. 1402 n. 79. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nekolný adj. nepoddajný, vzpurný; neomalený, drzý; zatvrzelý, špatný, zlý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nekolný adj. = nehodný, nepovolný, zavilý, tvrdý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|