kolný adj.
k kolo
kolový, jsoucí součástí kola
Dolož. též jako vl. jm. místní
Sr. kolový
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
kolný, kolní, adj., z kol-, kláti, spaltig, Spalt-, fissilis; dřevo kolne ductilis Lact. 54d; kolni špeldík fissilium RVodň. 60b (rostl.). — Adj. z kolo, Rad-: svatokrádec každý, kterýžto zlodějstvie (v kostele) učinil by, kolně pokutě poddán bude ČelMěst. II, 20 (1469), pokuta kolná, mučení kolem.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².