|
|
|
nehodnost, -i f.; k nehodný 1. (čeho [kněžství]) nehodnost (něčeho), stav znemožňující něco hodnotného, nezpůsobilost (k něčemu): uhašenie lampy oznamuje smrt kněze i hodnost i nehodnoſt jeho CestMandA 173a; irregularitas nehodnoſt kněstvie MamUKA 25a; v tomto mordu mnozí preláti a kněžie vpadli sú v nehodnoſt kněžstvie a v kletbu boží HusVýklB 93b (~M) in irregularitatem (glosa) 2. (koho) nehodnost, nešlechetnost, mravní nedokonalost: modlitba nebývá od pána boha uslyšána…pro…nehodnoſt toho, za kohož se děje JakPost 82a; jiež [koruny české] sě jest tú nehodností sám znehodnil [Zikmund] ArchČ 3,228 (1421); řekl [malomocný] to k své nehodnoſti hledě a k své nečistotě RokLukA 109a; zlý pak člověk …, přijímaje svátost velebnú nehodně, odsúzenie sobě dobývá…I nenie to z příčiny pána Krista, ale z jeho nehodnoſti KorMan 46b 3. nepravost, neřádný čin, ohavnost, hanebnost: zle sem před tebú učinil a nehodnoſti páchal ZrcSpasK 33; nehodnoſtí svých přemnohú mrzkost právě opatře, srdečně želej Budyš 17a; nephas nehodnoſt VýklKruml 34a (Dt 22,21: že jest učinila nelepotu BiblCard, ~Ol, ~Lit, stydký hřiech ~Pad, nebo se dopustila hřiechu hanebného ~Praž); ║ [Belial:] Pro své nehodnoſti od svých vlastních umrtven jest [Ježíš] na světě BelB 5a pro činy nevyhovující lidem (?); pod omluvú a pod přikrytím té nehodnoſti, chtě [mnohý] súdu zlostně ujíti, až do dní proklatých… prodlenie uprošoval PrávHorM 51b (~K, ohavnosti ~S, neobyčejnosti ~T) abusionis nenáležitosti Srov. nehoda, nepravost Ad 3: za lat. abusio stč. též neslušnost Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nehodnost, -i, fem. — Věc nenáležitá, Greuel: zle sem před tebú učinil a nehodnoſti páchal Kruml. 33a. — Unwürdigkeit: mnozí kněžie vpadli sú v nehodnost kněžstvie HusE. 1, 233 (po straně připsáno: in irregularitatem); nehodnoſt kněžstvie irregularitas MamA. 25a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nehodnost, -i f. (čeho) nehodnost (něčeho), nezpůsobilost (k čemu); (koho) špatnost, nešlechetnost; nepravost, hanebnost, ohavnost Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nehodnost f. = stav nehodnosti; věc nenáležitá Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|