nehlasný adj.; k hlasný
[o řeči] nehlasný, nehlasitý, ztlumený, tichý: toť pak mnozí lidé dobře vědie, kterak sobě kto svú čest váží (wazie rkp), tak se jedni druhými káží (kazye rkp), ač nehlaſnu, tajnú řečí RadaOtcM 191 (~P, neohlasnú ~K)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nehlasný adj. nehlasitý, ztlumený, tichý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.