nedělský adj.; k neděle
1. [o dni] nedělní, mající platnost neděle: a bieše den nedyelſſky EvVíd 5a (J 5,9: sobota ~Zimn, BiblDrážď, ~Ol, ~Praž, svátek EvOl, ~Beneš, BiblLit, ~Pad) sabbatum den odpočinku; z nichžto [42 dní postu] když šest dní nedyelſkich, jichžto sě nepostíme (-uo- ed.), otejmeme MatHom 49 sex Dominici [dies]; apoštol činieval zbierky, v nedelſke dni velel se scházeti lidu a almužnu skládati na chudé JakZjev 388b (srov. 1 C 16,2 per unam sabbati: na každú neděli BiblOl, ~Lit, ~Pad, v neděli ~Praž); tíž komorníci toho puohonu i jiného podlé práva v den nedielſky činiti a poháněti nemají ZřízVlad e1b diebus dominicis; item žádný hospodář nemá tance dopustiti v domu svém ani před domem v nedělské dni nebo v svátky ListářPlz 2,408 (1500)
2. [o kázání] nedělní, konaný v neděli: farář aby prosil pána boha po kázaní nedielſkem za duši páně Přechovu ArchHoř (1488)
Srov. nedělní
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedělský, adj., nedělní; stsl. nedêľьskъ dominicae, hebdomadis. — Bieše den nedyelſſky sabbatum EvVíd. Jan 5, 9; farář aby prosil pána boha po kázaní nedielſkem za duši páně Přechovu Hoř. a. 1a (1488).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedělský adj. nedělní
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.