1. odklon od pravé víry; [v středověkém kontextu] bludná víra, kacířství: tak jest to utvrdila cierkev svatá pro hřiech nedowiernoſti, kteráž by padla na mysl zprostných křesťanóv, kdy by jim bylo pod obojí (-buo- rkp) zpósobú (-ſuo- rkp) podáváno HilPřijB 24a (~D); v nichžto [hříších] ste někdy chodili…podlé knížete moci povětřie, tohoto duchu, jenž dělá v synech nedowiernoſti, v nichžto i my někdy všickni obcovali sme v žádostech AktaBratr 1,208b (E 2,2 in filios diffidentiae: var. v. nedověra2); nebo ačkoli mnoho jiných bylo věcí, kteréžto husovská nedowiernoſt protiv cierkve svatéj víry pravdě jistila a kázati nepřestávala SilvKron 65a Hussitarum perfidia blud

2. (komu) nedůvěra, nedostatek důvěry: ač sú mezi těmi osobami od tebe jmenovanými někteří znamenití lidé…, však ne pro lehkost ani jim (gijm tisk) nedowiernoſti, na ně s své svatosvaté svatosti jeho milosti podati se nezdá, by takovú paní znamenitú oni súditi měli TovHád 60a; a tak jeho [manželova] veliká nedowiernoſt velmi se v něm rozmohla, že jest té paní takové stráže a hlédaní činiti dal HynRozpr 151a sein eyfern žárlivost. – Srov. nedověřenie 2