nedověrný adj.; k dověrný, nedověra
1. mající nedostatečnou víru v boha, malověrný vůči bohu, nebohabojný: pomněte na Lotovu ženu, na tu dceru nedowyernu, jenž hleděla k svému domu KancJist 75; potom v prodlení časuov pro jich srdce nedowierne…dopustil pán buoh, že je [Židy] ďábel svedl AktaBratr 1,14b; že by on Jan papež…cizoložstvo páchal…, pro kteréžto skutky hněv boží sstoupil na syny nedověrné BřezKron 337 (srov. E 2,2) in filios diffidentiae bezbožné; infidelis, qui caret firmitate Nedowierny VodňLact L 7b; ║ protož ty, nedowierny řeči a moci božie, z ustanovenie jeho nesmysli, neprav a nerozpisuj, byť žádného užitku neměli lidé o bytném přebývání Krista v svátosti oltářní KorMan 149a pochybující o řeči a moci boží. – Srov. nedověrečský, nedověřúcí 1
2. nedůvěřivý, postrádající důvěry: tak manželé, aby cizoloství hříchem psaným v knížkách zapuzení od milosti boží aneb zlým kyselým domníváním nedowėrnym a nepřízní, jenž jest cizoložný podnět, místo věrnosti a lásky nebyli promíšeni, řídci sou BechNeub 77b
Ad 1: za lat. infidelis stč. též nevěrný, nevěřúcí
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedověrný, adj., nevěřící: hněv boží sstoupil na syny nedověrné Fontes 5, 337 (Vavř. z Březové), infidelis nedowierný Lact. 87d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedověrný adj. mající nedostatečnou víru v boha, malověrný; nedůvěřivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nedověrný adj. = kdo zcela nevěří, nevěřící
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.