nedověrek, -rka/-rku m.; k dóvěřiti
nedůvěra, nedostatek důvěry; „nedověrek jmieti“ v kom, k komu nedůvěřovat někomu: píšeš mi [Vilém z Pernštejna biskupovi varadínskému] také, jako nějaký nedověrek ve mně maje ArchČ 16,7 (1490); a on vždy přes to žádal na nás [Jakub na konšelích], aby jemu ten kšaft ukázán byl, maje nedověrek k nám, že bychom jemu v tom neprávě (-a- ed.) chtěli učiniti ListářPlz 2,282 (1491). – Srov. nedověra 3, nedověrnost 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedověrek, -rka, -rku, masc., nedůvěra, Misstrauen: píšeš mi, jako nějaký nedověrek ve mně maje ArchČ. 16, 7 (1490).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².