|
|
|
nedoufánie, -ie n., s prep. též ne z doufánie; k doufati k komu, v kom, do čeho, čeho nedoufání, nedůvěřování, nedostatek naděje, malá víra v někoho n. v něco; bez vazby beznaděj, malověrnost: otáza Abram znamenie, otkud by měl veděti, by mu to mohlo býti tak, ne nezdoufanye, ale z naděje ComestC 24b non ex diffidentia, sed sperando nikoli z nedoufání; oni brže nedoufanye k bohu jmajíce, bojiece sě opět budúcie potopy PulkB 1 diffisi de Deo; v zaslíbení také božiem nepochyboval jest [Abrahám] nedoufáním, ale posílen jest věrú BiblLit R 4,20 (~Pad, nevěrú ~Praž) diffidentia; nedouffanye do pomoci božie ŠtítVyš 92b diffidentia de auxilio; a ten strach pocházie od lenosti a z nedovfanie pomoci božie HusSvátA 457a; neobtěžuj [kněz] jiných lidí lakomě a z nedoufanie k bohu dobývaje na nich tělestných požitkóv JakVikl205b přílišná naděje a doufání uvodí k pozdvižení smělosti a po hříchu smělostí chtěl jíti Luciper, i spadl jest do údolé nedaufanij a zúfaní TovHád 52b; jistě máš nedaufanij v sousedech, by tě oni chválili TovHád 82b nespoléháš na sousedy; ║ učinil veliké nedovfanie [Ludvík] mezi mnú a otcem mým KarŽivA 385 diffidentiam zasil nedůvěru. – Srov. nedověra 1,2 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nedoufánie, -ie, neutr., nedůvěra, Misstrauen: (král uherský) učinil veliké nedoufánie mezi mnú (Karlem) a otcem mým Kar. 53. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedoufánie (pětislab.: -o-u-), -ie n. nedůvěra, nedostatek naděje, beznaděj, malověrnost Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nedoufánie n. = nedůvěra, roztržka Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|