nedospěšný adj.; k dospěšný, nedospěch
1. k čemu nezpůsobilý, nepřipravený pro něco: tohoť túži k hospodinu, k světí Maří i k jejiemu synu, hlínu hřiešnú, křechkú, pyšnú a k spasení nedoſpyeſſnu Spor 86b; aby za mě svému synu prosbu vzdala [Maria] jedinému, za mě hřiešnú, ovšem pyšnú, k rajským vratóm nedoſbyeſſnu (m. nedoſpyeſſnu) Spor 87a; buohť vie, žeť sem k tomu [k cestě do Prahy], pane, nedospěšen, anižť sem zdráv ListářRožmb 4,301 (1450)
2. neznalý, nezkušený: non peritum nedoſpieſſne SlovVeleš 104b. – Srov. nedospělý 4