nedopuščenie, -ie n.; k dopuščenie
čeho nedopuštění něčeho, zabránění, zamezení něčemu: my chcme, aby žíla nařezaná nebyla přeřezána, leč pro nedopuſſtienie porušenie obecného údóv LékSalM 500 propter evitationem corruptionis; neb jest to [zboření kostelů a klášterů] přepuštěno, ne tak, aby šlo na potupu boží nebo jeho svatých aneb které svátosti kostelnie, ale pro výstrahu většieho zlého v této obci v ta doby příštieho z nedopuštěnie toho ArchČ 3,264 (1427)
V dalším dokladu měli jich [válek] dosti k své žádosti, z nedopuſſtienie božieho ChelčPař 165b jde spíše o zápor syntaktický (‚nikoli z dopuštění božího‘)