nebný adj.; k nebe
nebeský: i káza [Bůh] oblakóm shuory a dřvi nebne otevřěl. I plvěl (pll- rkp) jim [Židům] mannu k jedení ŽaltKap 77,23 (nebeská ~Wittb a ost.) ianuas caeli. – Srov. nebeský I/1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nebný, adj., nebeský, Himmel: (bůh) káza oblakóm s huory a dřvi nebne otevřěl coeli ŽKap. 77, 23.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nebný adj. nebeský
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.