nebeskost, -i f.; k nebeský
to, co je nebeské, co je vlastní království nebeskému, nadpozemské věci: ješče nebyl se naučil [František] shlédati a spatřiti neboſkoſti (m. nebeſkoſti), ani obykl okúšeti božských věcí Frant 5a contemplari caelestia. – Srov. nebe I/4, nebeskýII/7
Za lat. caelestia stč. též nebe, nebesa
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nebeskost, -i, fem., das Himmlische: nebyl se naučil shlédati neboſkoſti (sic) EvOl. 5a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².